Syndrom hodné holky a co s ním

Od malička po nás chtěli, abychom byly hodné, ustoupily, byly potichu, postaraly se, vyhověly a trpělivě čekaly. Pokud se takto často chováte a být „hodnou holkou“ vás stojí spoustu sil a energie, změňte to. Buďte raději laskavá. Mám pro vás pár tipů, jak to udělat, aby vám s tím bylo dobře.

Od malička slýcháme doma, ve škole i jinde, přímo nebo skrytě, abychom byly hodné. Ustoupily, počkaly, byly potichu, postaraly se, vyhověly, nikam se nehrnuly a trpělivě čekaly jako ta panenka v koutě.

Zní vám to povědomě? Taky jste hodná holka?

Pokud ano, možná už jste z toho pěkně unavená a dospěla jste k poznání, že být hodná holka stojí hodně sil a často to znamená být až na posledním místě. Pravděpodobně kvůli své snaze být hodná až příliš upřednostňujete ostatní a neberete v úvahu své vlastní potřeby a hranice. Plníte potřeby druhých a na ty své zapomínáte.

Co s tím můžete dělat?

Můžete být mrcha, pokud chcete. Ale já mám pro vás jiný návrh: zkuste svou „hodnou holku“ nahradit laskavou ženou.

Na první pohled v tom možná zvenčí není viditelný rozdíl. On tam ale je, a velký. Jen je uvnitř: v našem postoji, v naší vnitřní motivaci.

Zatímco hodná holka chce získat ocenění okolí (nejčastěji ji pohání dávná dětská touha získat lásku svých rodičů), laskavá žena je oproti tomu laskavá ze svého vnitřního popudu. Je sebevědomá, má otevřené srdce a opravdu vnímá lidi kolem sebe.

Laskavost sama o sobě je krásná vlastnost a svět by byl mnohem lepší místo, kdyby jí bylo více.

Já osobně si laskavosti hodně cením a zjistila jsem, že když chci být opravdu laskavá a ne jen „hodná holka“, musím dbát na pár zákonitostí.

1. Být laskavá sama k sobě

Podle zákona – co je uvnitř, jeví se i navenek. Nejde být laskavá k ostatním a přitom tvrdá sama k sobě. S laskavostí je třeba začít u sebe. Jak na to?

Zkuste sama sebe chvíli poslouchat.

Jak mluvíte sama se sebou? Jaký je váš vnitřní dialog? Tlačíte na sebe? Honíte sama sebe k větším výkonům? Vidíte na sobě jen nedostatky? Kritizujete se za to co jste řekla, udělala, i za to, co jste neřekla a neudělala?

Pokud je váš vnitřní hlas až příliš kritický, je dobré se podívat, odkud ta kritika pochází. Nejčastěji to bývá hlas některého z našich rodičů nebo jiné autority, který jsme slýchaly v dětství. Natolik jsme si ho zvnitřnily, že ho už moc nevnímáme a hlavně ho považujeme za svůj. Vůbec si nejsme vědomy toho, jak samy se sebou uvnitř mluvíme.

Dobrá zpráva je, že svůj vnitřní dialog můžete změnit. Namísto kritiky se pochválit, všímat si svých dobrých vlastností i toho, co všechno jste zvládla. Vyžaduje to cvik, ale vyplatí se. Bude vám mnohem lépe a vzroste i vaše sebevědomí.

2. Být si vědoma svých potřeb

To je další dovednost, bez které nemůžeme být doopravdy laskavé. Když chceme vnímat a vidět druhé, nejde při tom opomíjet své vlastní nitro.

Vnímáte své potřeby? Máte dostatek? Dostatek pozornosti, času, klidu, vzduchu, spánku, čehokoliv?

Stačí se naučit všímat si toho, co zrovna v danou chvíli potřebujete a pojmenovat si to. Ne vždy se naše potřeby mohou beze zbytku naplnit, ale je velmi důležité o nich vědět.

Co když je snaha být hodná holka zarytá tak hluboko ve vás, že o svých potřebách ani nevíte?

Můžete se naučit je vnímat. Třeba tím, že se na ně zaměříte a začnete jim věnovat pozornost.

Najděte si chvilku, položte si ruku na srdce a zeptejte se sama sebe: co právě teď opravdu potřebuju? Pak zůstaňte chvíli v tichu a klidu, a naslouchejte. Odpověď se často vynoří z hloubky a je velmi tichá, především, když své potřeby dlouho ignorujete. Tohle dotazování je třeba opakovat pravidelně a trénovat.

Vnímat sebe sama a tím i své potřeby vás můžu naučit na kurzu Tajemství pánevního dna.

3. Znát a respektovat své hranice

Přirozenou a zdravou reakcí (nejen) člověka na překročení jeho hranice je vztek. Vztek je emoce, která nám dává impuls k obraně našeho prostoru. A s emocí vzteku, i když neuvědomovanou nebo potlačenou, v sobě laskavost nevydolujeme. Potlačený vztek nám naopak může spíš ublížit.

Pokud tedy chcete být laskavá, musíte si být nejen vědoma svých hranic, ale taky dát včas a laskavě, ale jasně najevo, že je někdo právě překračuje nebo zrovna překročil. Pak vztek nebude potřebný a vám i vašemu okolí bude lépe.

Vědět o svých hranicích a dobře je komunikovat se většina z nás v dětství moc nenaučila, spíše naopak. Naše hranice často byly překračovány, až jsme pro ně ztratily cit. Dobrá zpráva je, že nikdy není pozdě a lze se to naučit.

Můžete začít tím, že začnete říkat „ne“ pokaždé, když po vás někdo bude něco chtít a vy budete cítit, že to nechcete udělat.

4. Být si vědoma svých emocí a umět s nimi nakládat

Tato dovednost navazuje na tu předchozí. Vztek není jediná emoce, která nám brání být laskavá a se kterou je dobré umět se vypořádat.

V procesu socializace jsme se všichni (a hodné holky obzvlášť) naučili používat emoce tak, aby se druzí lidé cítili příjemně. Podle toho je taky dělíme na „dobré“, společensky přijatelné a „špatné“, které okolí znervózní nebo vyděsí. Ve skutečnosti je takové dělení nesmysl. Emoce si nemůžeme vybírat ani volit, jsou prostě naší součástí.

To jediné, co s emocemi můžeme dělat, je:

• projevit je – vhodné, pokud jsme sami nebo je emoce společensky přijatelná
• vytěsnit je – častý způsob jak s emocemi nakládáme, který ale může vést k psychosomatickým obtížím
• vnímat je a vědomě usměrňovat – to mají emoce rády a je to naším cílem

Prvním krokem ke schopnosti dobře se svými emocemi nakládat, je o nich vědět, vnímat je. Obvykle zpozorujeme ty obzvlášť silné a nepříjemné a to už bývá spíš pozdě. Abychom o emocích věděly, nejlépe v jejich zárodku, musíme se to naučit, protože obecně jsme spíš dobré a „trénované“ v jejich přehlížení a vytěsňování.

Emoce se nedají zkoumat pouze intelektem, projevují se v celém těle.

Potřebujete chvíli v klidu a o samotě. Posaďte se, uvolněte své tělo a párkrát se nadechněte a vydechněte. Dejte si ruku na břicho nebo hrudník a jen vnímejte, co cítíte uvnitř svého těla. Můžete sama sobě položit otázku: jakou emoci teď právě cítím? Naslouchejte tiše a jemně. Také tohle trénujeme na kurzu Tajemství pánevního dna.

Pokud se vám to nebude dařit nebo nebudete umět své emoce pojmenovat, můžete si některé cíleně vyzkoušet.

Zkuste se na chvíli ponořit do smutku, pocítit vztek či strach nebo prožívat štěstí, vnímat radost nebo prostou spokojenost. Pomůže vám představit si obrazy a situace, za kterých byste tyto emoce cítila. Vždy nechejte každou emoci doznít a pak si odpočiňte.

A když se někdy budete potřebovat vypořádat s obzvlášť silnými emocemi, pamatujte, že vám k tomu pomůže uzemnění.

Emoce v sobě obsahují poselství intuitivního já, proto naučit se je vnímat a nechat volně plynout je důležitá dovednost, která vás povede blíže k sobě samotné. A pomůže vám být laskavější.

Co se svým zvykem být příliš hodná holka děláte vy? Máte nějaké své triky? Co vám pomáhá?