Co je to trauma a jak ho poznat

Trauma je bez nadsázky jednou z nejvíce přehlížených příčin lidského utrpení, které se naštěstí nyní dostává do povědomí širší veřejnosti. Protože se při sezeních s klienty často traumatu dotkneme a pracujeme s ním, rozhodla jsem se o něm napsat pár slov.

 

Co to je trauma

Wikipedie říká, že slovo trauma má původ v řečtině a znamená ránu. Všechny úrazy, zranění, zlomeniny, popáleniny, kterými se zabývá lékařský obor traumatologie.

To je jasně viditelné fyzické trauma. A je velmi často doprovázeno psychickým traumatem.

Psychické trauma je méně zjevné a vzniká v důsledku silného, zahlcujícího a život ohrožujícího zážitku. Těchto zážitků, zdá se, objektivně v životě mnoho nemáme, ale objektivita v tomto případě nerozhoduje.

Vždy záleží na tom, jak zážitek vnímá osoba, která jej prožívá.

 

Co způsobuje trauma

Například porod může být traumatizující událostí pro dítě a někdy i matku. Taky pokud je nově narozené miminko podrobeno lékařskému zákroku, vyšetření nebo jen hrubému zacházení, může být traumatizováno.

Podobně může prožívat trauma citlivé dítě v situaci, která se jiného dítěte nebo dospělého téměř nedotkne. Nemusí to být povodeň, autonehoda nebo operace. Stačí pád z kola, ztráta blízkého člověka, nenaplnění základních potřeb.

Vznik traumatu je tedy velmi individuální a závisí na tom, jak situaci vnímá ten, kterého se týká.

 

Trauma je záležitostí fyzického těla

Přestože mluvíme o psychickém traumatu, vždy se týká také fyzického těla, protože to v ohrožující situaci reaguje.

Instinktivní a autonomní části lidského mozku a nervového systému jsou vývojově velmi staré a vlastně stejné jako mají plazi a savci. A díky nim reagujeme na skutečné i domnělé ohrožení třemi, tisíciletími ověřenými způsoby: bojem, útěkem nebo zamrznutím.

Reakce nemusí být zvenčí na našem těle viditelná a dokonce si ji ani nemusíme být vědomi. Ale všechny systémy v těle se připraví k akci – k odvrácení ohrožující situace.

Náš racionální mozek – neokortex však často přirozenou živočišnou reakci blokuje a tak nemůžeme ani utíkat, ani bojovat a vlastně ani pořádně zamrznout do nehybnosti.

V našem těle zůstane nevybitá energie připravená k akci, která však nebyla dokončena. A to je trauma.

Tato zadržená energie způsobuje traumatické symptomy a může formovat naše návyky, pohled na život, vyvolávat fyzickou bolest nebo vede ke vzniku závislostí. Dokonce se nemusí projevit hned, často „čeká“ celé roky.

 

Jak se trauma projevuje

Když tělo cítí nepohodu, vysílá signály. Pokud jim nevěnujeme pozornost a nereagujeme, časem přerostou v příznaky traumatu.

Prvními symptomy po zahlcující události jsou obvykle

• zvýšená excitace (nabuzení). Může se projevit fyzicky – bušení srdce, pocení, zrychlený nebo mělký dech, napětí svalů. A také v podobě vtíravých myšlenek, překotného myšlení, úzkosti.
• stažení tělesných tkání a zúžení vnímání. Nervová soustava a celé tělo se připravuje na odvrácení hrozby.
• disociace a popření. Disociace neboli odpojení nás chrání před zahlcením, strachem a bolestí. Je to způsob, jak přetrpět situaci, která je v dané chvíli nesnesitelná. Můžeme popírat, že k události vůbec došlo, nebo se chovat jako by nešlo o nic důležitého.
• pocit bezmoci, ochromení nebo nemohoucnosti vnímáme, když naše tělo na ohrožení reaguje zamrznutím.

 

K dalším příznakům přicházejícím později patří třeba hyperaktivita, přehnané emoční reakce, noční můry a děsy, snížená schopnost zvládat stres, panické ataky a úzkosti. A také vyhledávání nebezpečných situací, sebepoškozování, chronická únava, nadměrná plachost, bolesti hlavy a migrény a závislosti.

Příznaky mohou být stále přítomné nebo se vykytovat pouze občas. A často se jich vyskytuje více naráz.

A zároveň je důležité poznamenat, že ne všechno výše uvedené musí být nutně následek traumatu a u koho se projevuje jeden nebo více příznaku, nemusí být traumatizovaný.

 

Podstatou traumatu je ztráta kontaktu – se sebou samým, se svým tělem, s druhými lidmi i okolním světem.

 

A to je taky klíčem k tomu, jak můžeme trauma léčit a vyléčit.

Navázat kontakt. Především se svým tělem, abychom byli schopni získat přístup k paměti těla a zbytkovou sebezáchovnou energii z něj uvolnit.

Pomáhá k tomu také uzemnění, centrování a budování vnitřních zdrojů.

 

S tím vším pracuje kraniosakrální terapie i biodynamické terapeutické masáže.

Obě metody mohou výrazně pomoct na cestě k léčení traumatu.